Odlévatelný -kyselinám odolný žáruvzdorný materiál je amorfní žáruvzdorný materiál určený pro použití v kyselých výstelkách, aby odolal korozi v kyselém prostředí.
Je formulován smícháním kyselin-odolných agregátů, jemných prášků, pojiv a přísad v přesných poměrech.
Během aplikace se přidává voda, kyselina fosforečná nebo pojivo vodního-skla; směs se poté míchá, vibruje a odlévá do požadovaného tvaru. Po vytvrzení a vypálení tvoří materiál robustní strukturální obložení.
Žárobetony odolné vůči kyselinám-jsou nevhodné pro použití v alkalických vyzdívek pecí. Místo toho jsou speciálně navrženy pro prostředí zahrnující korozi kyselými plyny v teplotním rozsahu 600 stupňů až 1200 stupňů.
Ve srovnání s vysoce-aluminiovými odlitky vykazují nižší vysokou-teplotní odolnost, ale nabízejí vynikající odolnost vůči korozi kyselinou.
Tyto žárobetonové materiály využívají různá kameniva a pojiva k doladění jejich specifických vlastností odolných vůči kyselinám-.
Kyselině-odolné žárobetony obvykle používají jako kamenivo křemenný písek, umělý kámen, andezit nebo pyrofylit. Jejich primární chemické složení je bohaté na oxid křemičitý, což zajišťuje stabilní výkon v kyselém prostředí.
Tato třída žárobetonů je však náchylná ke korozi zásadami, horkou kyselinou fosforečnou, kyselinou fluorovodíkovou a látkami s vysokým obsahem tuků.
Vysoce kvalitní lité -kyselinovzdorné-tvary mohou také používat pryskyřicová pojiva; takové materiály však při vypalování a při vysokých teplotách{2}}produkují výpary a přinášejí vyšší náklady.
Odlévané -kyselinovzdornéjsou široce používány v:
Reakční věže, mořicí nádrže a komíny v chemickém průmyslu;
Odsiřovací věže a konečné chladicí věže v metalurgickém průmyslu;
Vložkování kouřovodů a komínů v energetice;
Kyselé plynové korozní zóny ve spalovnách odpadu v průmyslu ochrany životního prostředí.
Stejně jako zařízení pro manipulaci s kyselými plyny a materiály v průmyslu neželezných{0}}kovů.
Bez ohledu na konkrétní průmyslovou aplikaci je prvořadá správná instalace a postupy vytvrzování.
Každá fáze-od přípravy staveniště a čištění až po zajištění rovnoměrného promíchání odlitku, jeho zhutnění za účelem minimalizace pórovitosti a dokonce i vytvrzování na suchém vzduchu-vyžaduje pečlivé provedení.
Vytvrzování představuje kritický krok; musí být prováděn pomalu a opatrně, aby se usnadnilo úplné odstranění fyzikálně i chemicky vázané vody, a umožnilo tak kyselinovzdornému-odlitku plně realizovat zamýšlené funkční schopnosti.